Začátky v Nové Pace
Ač se to při dnešním stavu techniky hry, vývoji používaného materiálu a finanční náročnosti zdá až neskutečné, v první třetině 20. století patřil stolní tenis mezi nenáročné sporty se společenským aspektem, a jako takový se rychle šířil hlavně jako zábava. Hrálo se na koupalištích, zahradních restauracích, sálech společenských a tělovýchovných spolků a organizací, či soukromých prostorách.
Pokud chceme zůstat v našem regionu a posunout se v čase blíž k polovině 20. století, připomeňme, že stolní tenis se hrál na koupališti ve Staré Pace, v jídelně bývalého závodu TOFA, v kancelářích Výkupního podniku (nacházely se v prostorách nynější herny Levín), v letních měsících byl stůl pro stolní tenis celkem volně přístupný v parku podniku NOPAKA (později Velveta). Hrálo se v zastřešeném altánu, který také sloužil jako koncertní podium při kulturních pořadech. Dnes je zde parkoviště a hlavní vstup do podniku Lohmann&Rauscher. Hlavní hrací místností té doby byla tělocvična TJ Jiskra Nopaka Nová Paka, která se nacházela v podkroví dnes zcela zrekonstruovaného P-centra Militkých. Na těchto místech se hrálo většinou pro zábavu a jen občas byly uspořádány turnaje místního významu mezi jednotlivými organizacemi, např. Jiskra Nopaka, Spartak Regula (ZPA), TOFA, Výkupní podnik, Rudá hvězda a některé další. Z tehdejších dobrých hráčů vybírám: Šrajer, Faifer, Pacholík, Malý, Rudolf, Pešek, Feige, Kavan, Tajč a někteří další. Dalšími zájemci z řad studentů a žáků byli Borčický, Letošník, Čepek, Koula, Fejfar, Burkert.
V tehdejším okrese Nová Paka v té době nebyla organizována žádná pravidelná dlouhodobá soutěž družstev, a tak díky snaze hráčů Jiskry Nopaka o porovnání sportovní úrovně s hráči mimo region, jejich družstvo nastupovalo v jakési oblastní soutěži. Jednotliví hráči si vyhledávali příležitost ke hře spíše sporadicky.
Při všeobecných volbách v roce 1960 došlo i k rozsáhlé územní reorganizaci, zanikl novopacký okres a Nová Paka se stala součástí okresu Jičín. Kromě mnoha jiných úprav, doznala novou podobu i sportovní činnost. Na 14. září 1961 byla svolána schůze zástupců nově vzniklých oddílů stolního tenisu v okrese Jičín a byla ustavena okresní sekce stolního tenisu. Ale ani v nově koncipovaném okrese nebyla v té době organizována pravidelná dlouhodobá soutěž družstev ve stolním tenisu. Byl uspořádán pouze jednorázový okresní přebor jednotlivců. V Nové Pace se tehdy dala dohromady solidní skupina hráčů, kteří by rádi okusili porovnání výkonnosti hráčů z jiných okresů. Již tehdy bylo známo, že silnou hráčskou základnu měly okresy Náchod, Hradec Králové, Semily, Trutnov a některá další místa kraje. A zde se ukázal organizační háček, protože do krajské soutěže mohl tehdy postoupit pouze vítěz dlouhodobého okresního přeboru. Po delších jednáních s okresními tělovýchovnými funkcionáři bylo usneseno, že nově vzniklý oddíl stolního tenisu TJ Sokol Nová Paka uspořádá jednorázový okresní přebor družstev a OV ČSTV zajistí regulérnost jeho výsledků a postup vítěze do krajské soutěže.
To se také stalo, novopacké družstvo zvítězilo a postoupilo do kvalifikace o postup do krajské soutěže. Ta se nakonec neuskutečnila a naše družstvo bylo zařazeno do krajské soutěže ročníku 1963-1964, ve skupině KP II A. Společně s námi byla v této skupině družstva: Semily, Vrchlabí, Jablonec n.Jiz., Trutnov, Turnov, Dvůr Králové a Radvanice. Tady se ukázalo zcela jednoznačně, že bez zápasových zkušeností se takováto soutěž hrát nedá. Šli jsme od porážky k porážce a po ročním působení jsme tuto soutěž opustili a v sezoně 1964-65 nás vystřídal Jičín, který mezitím vyhrál již zformovaný okresní přebor. Našemu družstvu žen se vedlo lépe a udrželo si krajskou třídu i pro příští sezonu.
Družstvo mužů opět hrálo okresní přebor, který znovu vyhrálo a v sezoně 1965-1966 ještě jednou postoupilo do krajské soutěže. A opět to nedopadlo dobře. Celkově nedobrou situaci ve výkonnosti v okrese ještě dokresluje předposlední místo Jičína. Po této sezoně se družstvo mužů vlastně rozpadlo odchodem tehdejších opor, bratrů Fruncových (učňů ZPA). K tomu se přidaly stupňující se problémy s hracími místnostmi, a tak nastal útlum činnosti. Jen pro dokreslení – v sokolovně bylo složité dosáhnout regulérních podmínek, protože se hrálo na balkoně, zatímco v sále se hrála košíková se všemi hlasovými projevy. Ani osvětlení zde nebylo příliš kvalitní. Několik zápasů jsme odehráli v tělocvičně nynější SŠGS na náměstí, většinu utkání jsme sehráli v sále nynější skautské klubovny, kde jsme však museli mít výjimku na nevyhovující rozměry. Hráli jsme také v provizorní tělocvičně OU ZPA na náměstí, směrem k dnešnímu autobusovému nádraží.
Někteří hráči zanechali činnosti vůbec, někteří obnovili činnost oddílu v jiných místech nebo se začlenili do oddílů v okolí, a v Nové Pace organizovaná činnost stolního tenisu utichla na více než 20let.
Než budu pokračovat líčením další etapy, musím se zmínit o hráčích, kteří tenkrát za naše barvy bojovali. Na první soupisce pro KP II A v sezoně 1963-1964 byli tito hráči: Jaroslav Zajíc, Milan Junek, Zdeněk Burkert, Zdeněk Kovařík, Jaroslav Šulc, Václav Schuster, Lubor Čepek, Miloslav Fejfar, Josef Rejtárek, Eduard Maryško, Pavel Franc, Petr Franc, Josef Fišar.
Soupiska pro stejnou soutěž žen měla toto složení: Marta Kotroušová (Rosenbergová), Jiřina Běhalová, Věra Mařasová, Jarmila Nosková, Miluše Kloková, Libuše Tejchmanová.
Pro sezonu 1965-1966 v KP II A měla soupiska mužů toto složení: Jaroslav Zajíc, Milan Junek, Ivan Rybalo, Lubomír Šajner, Antonín Šnajdr, Zdeněk Burkert, Karel Rybalo, Jaroslav Šulc, Petr Rybalo.
Pro sezonu 1964-1965 v OP měla soupiska mužů toto složení: Jaroslav Zajíc, Milan Junek, Petr Frunc, Pavel Frunc, Zdeněk Burkert, Jaroslav Šulc, Václav Schuster, Josef Fišar.
Něco o stolním tenisu
Jako každá činnost, má i sport svůj historický vývoj. Větší zájem se o něj začal projevovat již koncem 19. století. V časopisech z té doby se objevovaly zprávy o „kratochvilné hře“, ke které postačoval větší stůl, síťka, malý gumový míček a pálka. Dalším vývojem se místo míčku gumového začalo používat celuloidového a dřevěná pálka byla nahrazena hruškovitým rámem potaženým pergamenem. Později byly pálky na hrací ploše opatřeny korkem, knihařským plátnem, hladkou či vroubkovanou gumou.
Začátkem 20. století nastává veliký rozmach a zájem o hru, ale teprve až v roce 1923, kdy byla ustavena „Anglická tabletenisová asociace“, se začala upravovat pravidla, aby hra dostala jednotný a porovnatelný řád. V roce 1926 byla v Berlíně založena mezinárodní organizace ITTF.
Organizované rozšíření hry u nás se datuje rokem 1924 a to hlavně díky pražským klubům. V roce 1925 byla založena Československá table- tenisová asociace, která se pak stala členem mezinárodní federace.
V počátcích byli v čele světové tabletenisové elity hlavně Maďaři, především zásluhou hráčů Barny, Szabadose, Bellaka, Davida a Keléna. Později navázal na jejich výkony ještě Sidó. Naši stolní tenisté však drželi se světovou elitou krok a obzvláště koncem třicátých let přiváželi muži i ženy množství cenných kovů ze světových soutěží. Zcela mimořádným hráčem byl Bohumil Váňa, který svůj první titul mistra světa ve dvouhře získal v roce 1938, v roce 1947 v Paříži k titulu ve dvouhře přidal i titul ve čtyřhře se Šlárem. Dalším skvělým hráčem byl Ivan Andreadis, několikanásobný mistr světa ve čtyřhře a to i smíšené. Z dalších hráčů té doby lze jmenovat Antonína Malečka, Mílu Hamera, Hanka Pivce, Václava Terebu, Adolfa Šlára, Fero Tokára, Ladislava Štípka. Mezi ženami to byly Marie Šmídová, Marie Kettnerová, Věra Votrubová, Vlasta Depetrisová. Z těch mladších to byli Staněk, Miko, Kolarowicz, Orlowski, Panský, Hrachová, Voštová, Javůrková.
