Sezóna 2014/2015 byla velmi zajímavá. Velmi rychle totiž packým došlo, že je čeká souboj o záchranu v divizi. Do této skupiny se vyselektovaly 3 týmy: Pačáci, Sokol Železnice a Sparta Úpice. Packým však k záchraně paradoxně pomohly až vlivy vnější, nepingpongové. Po domácí prohře se Železnicí to již vypadalo na ručník, hosty však vyřadila ze hry o záchranu také nemožnost nasazovat šikovného Čamra, který byl na hostování a zaskakoval za zraněného Honzu Rohlíčka. Co je to však za problémy ve srovnání s Úpicí, jejichž nejlepší hráč Milan Novotný se stal účastníkem velmi vážné autohavárie. Za tohoto hráče již Úpice náhradu neměla. Hlavní však je, že se Milan Novotný pomalu, ale jistě zotavuje.
Za packé po celou sezónu nastupovala stabilní čtveřice Vojtěch Kazda, Jan Šmidrkal, Lukáš Knap a Michal Luňák, tedy čtveřice, která si vybojovala postup do divize po roční anabázi v KP1. Z Pačáků, ostatně jako každý rok, vyzařovala stabilnější forma. Jakýkoliv soupeř z TOP TEN divizní úspěšnostní tabulky představoval neřešitelný problém a se zbytkem startovního pole sehráli pačtí vyrovnané bitvy. Celkem se letošních bojů o postup do ligy (či o setrvání v divizi) zúčastnilo magických 101 hráčů. Z nich pouhých 42 hráčů odehrálo dostatečnou porci zápasů (38), aby byli zahrnuti do hlavní tabulky. Packé zdobí týmová vyrovnanost: všichni borci se vešli do 10 míst divizní tabulky, konkrétně mezi 23. – 32. místo.
Packou stálicí je Vojta Kazda. Vojtovi nevadí, zdali hraje KP1 nebo divizi, všude si svoji půlku zápasů vyhraje. Letošní sezónu se sice nedostal přes 50 procent, nicméně tuto metu oblizoval. Vojtův univerzální styl letos slavil úspěch ve 47,69% případů, což stačilo na 23. místo. To odpovídá skóre 31:34. Vojta podržel hlavně v těžkých zápasech o udržení, kdy vždycky udělal alespoň to minimum, co bylo nutné pro výhru celého týmu. Vojta je také (a to má společné s Honzou Š.) specialistou na mladé soupeře, kteří hrají divizi – jako jediný mlaďoch ho překvapil Lukáš Dufek ze Stěžer. To, co Vojtovi letos chybělo, byly výhry v pátých setech. Tento specifický set sehrál Vojta proti různým soupeřům hned 14x a pouze 4x se radoval z pětisetové výhry, tedy pro pingpongáře výhry nejcennější. Se skóre 4:10 v pátých setech se však určitě dá něco dělat.
Nejúspěšnější divizní sezónu v životě sehrál Honza Šmidrkal. Ten se v tabulce úspěšnosti vytáhl až na 24. místo, takže se Vojtovi pěkně přilepil na zadek. Paradoxně bez větší tréninkové praxe se Honzovi podařilo udrbat 47,46% utkání se skóre 28:31. Největší letošní Honzovou zbraní byla klasická obrana, do těchto čísel se podepsala také změna potahů. Tento experiment, kdy Honza v půlce sezóny po 10 letech s ostrými potahy v afektu po prohraném utkání (díky hezkým, ale čitelným čopům, které rozhodly pátý set utkání), nakonec vyšel. Honzovi se s obrannou travičkou hrálo lépe, soupeře častěji uprcával a tak nakonec skončil sám s potahem, který vždycky nenáviděl. Ke zlepšeným číslům také přispělo na něj nevídané procento úspěšnosti vyhraných pětiseťáků, kterých Honza hrál hned 19!! Se skóre 13:6 letos patřil jistě k tomu lepšímu, co divize nabídla. Uvidí se však až za rok, co s Honzou provedou silnější a vyspělejší soupeři v nabušené divizi.
Nejkrásnějším stylem se již dlouho praktikuje Lukáš Knap. Ten měl letos také povedenou sezónu, kdy skončil na 27. místě divizní tabulky. Lukáš měl letos sehraných 68 dvouher se skóre 30:38 a úspěšností 44,12%. Lukášovi vyšla lépe první půle sezóny, ta druhá byla krapet horší, což bylo možná způsobeno enormním pracovním vytížením v packé parfumerii. Lukášova levačka slavila úspěch třeba proti královi pingpongového dělostřelectva Karlu Gombarčíkovi ml. z Broumova či jako první v sezóně sebral set ligovému Švábovi. Lukášovo skóre 8:3 v pátých setech ukazuje na vysokou psychickou odolnost tohoto 22letého playera. Lukášovým problémem se ukázaly být zápasy s papírově slabšími soupeři, v tabulce je k vidění možná 5-6 takových zápasů, které by nemusely (a vzhledem k Lukášovým kvalitám ani neměly) skončit tak, jak skončily. I tak je však Lukáš příslibem a stálicí pro další sezóny a je jen otázkou času, kdy překoná 50% hranici v divizi.
Na 32. místě se umístil Michal Luňák. Ten se také dostal přes 40% hranici, 40,35% je počinem odpovídajícím skóre 23:34. Michal má výhodu, že jeho styl může při jeho formě platit prakticky na kohokoliv. Naopak když den není, tak je to s bodovým příspěvkem horší. Michal začal letošní sezónu pěkně zostra – pochutnal si na Gombarčíkovi, na Brůnovi. Poté přišla část slabší, nicméně tu si Michal vynahradil povedeným závěrem soutěže. Michal sehrál 13 pětisetových bitev a připsal si v nich krásných 8 vítězství. Michalovi se dařilo hlavně na hráče praktikující jednotvárnější styl nebo na hráče materialisty. Naopak velikým problémem byly duely s univerzály rozhazující balóny ze strany na stranu, tam již úspěšnost nebyla taková, jakou by si Michal jistě představoval. Michal se také potýká s ohromným pracovním vytížením, což jde ruku v ruce se sníženou tréninkovou morálkou. Když Michal do příští sezóny vylepší bojovnost v závěrečných fázích i hůře se vyvíjejících zápasů, 50% také překoná.
