Pačtí nastoupili do divize s vědomím, že pouze ve 3-4 případech bude o co hrát. V ostatních zápasech by se daly sbírat body pouze díky nekompletní sestavě některého ze soupeřů. V divizi, kde patřili mezi hlavní favority borci ze Staré Paky – však sestava Dlabola, Šajner, Vajgl a nově příchozí Pavel Kohout, jenž patří k úplné špici v divizi, dále byly ještě týmy jako Kostelec nad Orlicí se 4 ligovými hráči, taktéž hradecké DTJ posílené o španělského toreadora Sáncheze myslelo na triumf.
Rtyňské týmy jsou pro packé taktéž nehratelné, zvlášť při plné sestavě. Novopačtí jako již klasicky podlehli Jičínu, sice vždy tak nějak těsně, ale prostě podlehli. Se Sokolem PP Pačáci remizují klasicky – také letošní 2 remízy toho byly důkazem – už asi dvacet výher v řadě na packé hráče má hradecký Čepelka, jenž vždy dělá 4. S vrchlabskými je souboj vždy vyhecovaný, což letos ještě podpořila bouda na packé ve Vrchlabí, jež však byla po zásluze potrestána. Broumov byl jednou poražen, podruhé ne. Novopačtí si prohráli divizi zřejmě na zápase ve Stěžerech, kde se nesešlo nic, doma byli pačtí sežehnuti ještě mnohem více. Takže jediný, na kom se pačtí hojili, bylo Nové Město, jenž skončilo jasně poslední.
Celkem skončili Pačáci na 11. místě dvanáctičlenné tabulky, když z 22 zápasů vytěžili 4 výhry a 2 remízy. 16x odešli se skloněnými hlavami = zasloužený pád. Za Paku nastupovali výhradně Jan Šmidrkal, Vojta Kazda, Lukáš Knap a Michal Luňák.
Životní sezónu odehrál Honza Šmidrkal. Ten dokázal poprvé v životě přelézt 50% úspěšnosti, dařilo se mu s Lukášem Knapem též ve čtyřhře. Honza nastoupil k 64 zápasům a radoval se 37x, přičemž odešel poražen 27x. Celkem krásných 58% a 23. místo v divizní tabulce. Čistě defenzivní hra s trávou byla zábavná a pro soupeře rozhodně méně příjemná než hra se 2 ostrými potahy. Honza dělal také poprvé v životě 4 divizní body v jednom zápase, proti Broumovu. Oproti minulému roku posunul hru o level výš, nehrál ani tolik pětisetových bitev. Celkem těchto specifických zápasů (v 5 setech) odehrál 16, přičemž se radoval 9x a 7x odešel poražen. Letos se Honzovi podařily pěkné skalpy, když porazil 3 ze 4 staropackých playerů, což byla zároveň životní premiéra. Na příští sezónu to chce zapracovat na čopovaném forhendu a útoku z bekhendu a všechno půjde správným směrem.
Vojta Kazda je naprosto stabilní ve všech soutěžích. Nikdy nezklame a to platilo i letos. Celkem nastoupil k 67 dvouhrám a klasicky půlil vyhrané a prohrané zápasy (34:33, těsně nad 50%, 27. místo v tabulce). Bojovná allround hra zajistila Pačákům bod v krásném zápase s hradeckým Sokolem, kde Vojta předvedl památný obrat v páté sadě proti Skákalovi a zajistil tak remízu. Jestliže Honza nehrál tolik pětiseťáků oproti minulé sezóně, tak Vojta si jich zahrál požehnaně. Neuvěřitelných 24 zápasů končilo v pěti sadách. A taktéž ohromující je i výhra v 17 pátých setech – hlavně v půli sezóny Vojta z 12 po sobě jdoucích pátých sad prohrál jedinou. Tréninková morálka byla taktéž kvalitní, a tak se Vojtěch přesvědčil, že na divizi hravě má – otázkou zůstává, kdy a zda ji pačtí budou hrát.
Lukáš Knap šel letos procentuálně dolů. Pracovní vytížení zřejmě připravovalo Lukáše o síly do zápasu. Lukáš vyhrál ze 64 zápasů pouze 17x, 47x odešel poražen. Celkem tedy necelých 27% a 43. místo v úspěšnosti. Lukáš měl strašidelný začátek divize, 11 proher v řadě mu ukončila až výhra nad jičínským exsupertalentem Milanem Ročkem. Poté sbíral po celou sezónu většinou bod. Letos Lukáš doplácel na otevřenou hru, se kterou se spousta hráčů v divizi ztotožňuje. Touto hrou se Lukáš může rovnat špičce divize, ale také nemusí porážet ani nejslabší divizní hráče. Lukáš sehrál také velké číslo pětisetových bitev – rovných 20. Vyhrál jich 7, 13x odešel poražen, mnohdy nejtěsnějším způsobem. Parádním způsobem však Lukáš válel s Honzou ve čtyřhrách, kde po delší době nějaký packý divizní pár vylezl nad 50%, konkrétně na krásných 58%. 99% vítězných balónů pak samozřejmě patřilo Lukášovi. Až si Lukáš zkonsoliduje čas v práci a bude se moci více soustředit na pinec, bude zase výše, než tuhle sezónu.
Letošní čtyřkou byl Michal Luňák. Tomu sezóna od začátku nevycházela dle představ, a tak přišla na řadu i psychická krize. Michal zakončil sezónu se skóre 12:53, což dělá 18,5% a 45. místo v divizi. Letos se Michalovi nedařilo ani na legendárního Josefa Rákosníka, kterého by v KP1 v klasickém rozpoložení nemohl neporazit. Možná právě tyto dva zápasy s 81letým borcem ukázaly na letošní problémy, kterými byly hlavně vnitřní nevyrovnanost výkonů a netrpělivost. Ruku v ruce s nedostatečnými výsledky pak šla také nechuť ke hře. Michal sehrál letos 18 pětisetových bitev, přičemž 6x zvítězil a 12x odešel smolně poražen. Výkonnost jde samozřejmě ruku v ruce s Michalovým až nelidským pracovním vytížením. Troufám si tvrdit, že s Michalovými výkony v KP1 v roce 2013/2014 by packý totální útočník atakoval minimálně 40% hranici v divizi.
Sezóna je tedy za námi, nebylo moc co řešit. Příští sezóna snad bude vydařenější. Ale o tom sport je, jednou jsi dole, jednou nahoře. My už dolů jít nemůžeme, můžeme jít jen nahoru.
Ještě blahopřání staropackým pingpongářům k postupu do 3. ligy, zaslouží si to!
Sportu zdar a pingpongu zvlášť.
