Několik faktorů, které se sešly v jedné sezóně naráz, přispělo ke značnému zkvalitnění nejvyšší okresní soutěže. Zmiňme určitě tým Staré Paky „B“, který pro návrat do krajské soutěže mohl počítat i s Herberem, a to díky posílení Áčka o Pavla Kohouta, když k tomu připočteme vynikající formu Krtičky a bodové stálice Krutského s Budinou, máme jasného adepta na postup. Do Lázní Bělohrad přestoupil zkušený Petr Grym, který společně s Michalem Petřivým a stále se zlepšujícím Kubou Fejfarem, které doplňoval nadějný Filip Klejch, byli dalším z posílených týmů soutěže. Za Hořice je nutno zmínit značné zlepšení Martina Zeleného, který měl kolem sebe další výborné hráče, jakými jsou bezesporu Roman Polák, Jirka Zelený, ale i zaskakující Kvapil bodoval nadprůměrně. Z RP 2 postoupily Chomutice, které posíleny o Štěpánka, doplňujícího Chotěbor Tomáš, Břeský a Kubík patřily také mezi favority. Za Libáň příjemně překvapil svými výkony mladík Kuzma, který se stal stálicí týmu, když jednoznačně výsledkově převyšoval nejen Vernera, ale i Mádleho. Z našeho pohledu se tedy jednalo o jasný cíl, důstojně odehrát sezónu a udržet se v soutěži, což se nám povedlo.
Rozlosování soutěže pro nás nedopadlo úplně nejšťastněji, v prvních třech kolech nás čekaly postupně týmy Libáň, Kopidlno a Stará Paka, což skončilo třemi prohrami a na morálce našeho týmu to jistě nic pozitivního nepřidalo. Následně jsme však překvapili výhrou na horké půdě v Jičíně, což odstartovalo 5 kol, z nichž jsme ztratili pouze 3 body za remízu s Miletínem a prohru v Bělohradě. Průběh naší sezóny byl velmi zajímavý, neboť dalších 6 zápasů skončilo 6 prohrami v řadě, ale z těch posledních 6 jsme vytěžili další 4 výhry, a tak z toho bylo konečné 7. místo z 11 za 7 výher, jednu remízu a 12 proher, což vzhledem k letošní kvalitě soupeřů můžeme považovat za úspěch.
Kapitánem týmu byl Jakub Oravec (53,75%), který měl celou sezónu jako na houpačce, stejně jako posledních několik sezón. Podařilo se mu vyhrát s většinou nejlepších hráčů soutěže (Herber, Petřivý, Grym, Fejfar, Tomášek, Zelený, …), ale zároveň i prohrát s hráči, které by už měl porážet, což jasně vypovídá o velkých prostorech ke zlepšení v psychice, která je alfou a omegou stolního tenisu. Toto potvrzuje i fakt, že Jakubova tréninková morálka je stoprocentní, a to samo o sobě nestačí.
Horst Stoklas (55,22%) kvůli pracovní vytíženosti několik kol neodehrál, avšak když hrál, byl na něho spoleh, jeho styl je nezaměnitelný a poradil si s nadpoloviční většinou soupeřů. Pokud v příští sezóně navštíví více než 2 tréninky, jistě je schopný bez problémů bodovat ještě více.
Jirka Stuchlík (40%) mezi nás zapadl perfektně a spoustu hráčů donutil svou hrou k bezradnosti a pokloně před jeho umem ovládání rotací míčku. Jeho tréninková morálka byla ukázková, pokud není nemocný, o trénink se nenechá připravit ničím.
Míra Virag (35,82%) doplňuje naši partu a nikdy se s ním nenudíme ani my, ale ani soupeř, a to především díky jeho vytříbenému slovníku, který nám bohatě zásobuje Hlášky z utkání. Začátek sezóny měl Mirďa slabší, což se změnilo výměnou velmi ohraných potahů. V důležitých utkáních byl mnohdy klíčovým hráčem, což poukazuje na jeho zkušenosti. Pokud by navštěvoval tréninky, jistě by jeho úspěšnost byla ještě lepší.
Ve dvou utkáních nám pomohl také Jarda Hanuš (12,5%), který překvapil „skalpem“ Tomáše Chotěbora a ke dvěma utkáním jsme doslova ukecali také „Terminátora“ Igora Fejfara (62,5%), který terminoval 5 soupeřů z 8. O 3 soutěže výše jsme nechali nahlédnout Pavla Ostena a Jardu Nožičku, kteří sice v odehraném utkání nebodovali, ale soupeřům nedali ani míček zadarmo a podali sympaticky bojovný výkon.
