Zlaté rady od Korbela a Demka aneb jak na psychiku a proč mají být tréninkové zápasy neatraktivní a nudné

Na soustředění, vedeném s neocenitelnými zkušenostmi nejúspěšnějšího českého stolního tenisty Petra Korbela a nedávno ještě reprezentačního trenéra mužů a pravidelného spolukomentátora televizních extraligových utkání, Tomáše Demka, jsem se dozvěděl spoustu velmi zajímavých informací, o které bych se, s Vámi čtenáři, rád postupně podělil v sekci Tipů a triků.

Znalosti těch nejlepších stolních tenistů nejsou omezené pouze komunitou jejich nejvyšších soutěží, jak si většina z nás myslí, ale mají velmi dobrý přehled i o nás „neligových hráčích“, v čemž mě utvrdila kvanta informací od Petra a Tomáše, kteří mi velmi pomohli ve všech směrech, což pro nás znamená, že individuální přístup ke stolním tenistům existuje na profesionální úrovni i pro naši výkonnostní kategorii nazvanou jedním z našich členů příhodně „škubalové“ a že maličkosti rozhodují o úspěchu a neúspěchu, u nás platí dvojnásob, o tom nemějte pochyb.

Stolní tenis byl vědeckými studii a rozbory vyhodnocen jako druhý psychicky nejnáročnější sport na světě hned po horolezectví, čemuž jistě dáte za pravdu, neboť kde jinde uvidíte pálku letící přes celou tělocvičnu, nebo dokonce i do rozpáleného kotle, kopání do prostor tělocvičny (v extrémních případech může nastat i kopání do soupeře, čehož jsou schopni psychicky narušení a labilní „sportovci“), vynesení nepříčetného soupeře z herny tedy není výjimkou. Není divu, že psychika velmi ovlivní celkový výkon každého z nás a jak umí dobrá psychika pomoci k vítězství, tak ale také naopak dokáže značně znehodnotit naše výsledky. Na zlepšení psychiky se dá pracovat stejně jako na všem, v tomto Vám pomůžou především kvalitní spánek, pravidelný stravovací a pitný režim a v utkání je důležité nehledět absolutně na skóre a věnovat maximální koncentraci každému dalšímu míčku (stejně za stavu 10:2 i 2:10). Spousta starších a tudíž i zkušenějších hráčů si je vědoma důležitosti psychické vyrovnanosti, a tak je naprosto běžné, že se setkáte s hráči, kteří Vás budou neustále „ukecávat“, nahlodávat Vaše či jejich (intrikářsky) sebevědomí a pomalu tedy psychologicky přebírat pozici „toho silnějšího“ aniž byste si to vůbec uvědomili. Pokud toto „kecání“ budete přehlížet a naprosto ignorovat, rázem jste ve výhodě Vy, neboť Vaše psychická vyrovnanost pro změnu dokáže rozhodit právě provokujícího hráče, patří mu to!

Většina z nás jistě trénuje systémem „forhend – bekhend – hoď to pod stůl“, což je logické, neboť si přece chceme zahrát a ne se potit u nějakých pravidelných či nepravidelných tréninkových kombinací. Ani toto není odsuzováno těmi nejlepšími, akorát při tréninkových zápasech děláme všichni (nebo drtivá většina) velkou chybu, a to protože hrajeme jen to, co nám jde, neboť chceme vyhrát a mít „pěkné výměny“. Toto je naprosto sebedestruktivní přístup a hodnota tréninku se z potenciálních 100% jen tímto faktem dostává na absolutní minimum, což ještě utvrzuje fakt, že hrajeme pořád s těmi, které známe a tréninky jsou tak velmi monotónní a hodnota tréninku se tak dá přirovnat téměř k „pinkání na betoňáku u sídliště“. Trénink je od slova trénovat, což by pro nás mělo znamenat především snažit se hrát co nejvíce to, co nám jde nejhůř a zlepšování svých lepších úderů přesunout do ústraní a věnovat jim méně, neboť na Vaše silné stránky se jistě dostane na každém utkání, kde nikdo riskovat vabank nechce. Veškeré hodiny především nudných tréninků Vám nahradí ta chvíle, kdy to „začne chodit“ a z Vaší slabiny se rázem stane výhoda, kterou budete ničit své soupeře a Vaše výkonnost stoupne. Také se mi vůbec nechtělo do takto radikální změny, avšak pocit radosti z jakéhokoliv ač minimálního zlepšení úderu je velmi silné zadostiučinění :-).

S dalšími radami a tipy se Vám svěřím ve svém dalším článku, který bych rád věnoval technikám základních úderů, kde se nejedná pouze o zvýšení výkonnosti, neboť špatné provádění úderů Vám může dokonce zničit zdraví. Od Tomáše Demka jsem se například dozvěděl, že kdybych nadále zvesela pokračoval ve forhendových kontrech nahrbený k jedné straně (špatné technické provedení), bylo by velmi pravděpodobné, že bych měl ve 25 letech zničená záda, a to jistě nechce nikdo. Snad Vám tyto informace budou užitečné.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít nahoru